Kdysi byl možná odvázaný a zábavný chlapec, který na tváři nesl věčný úsměv. Uměl se bavit, ale to se nedá říct o přítomnosti. Aktuálně je spíše introvertní, tichý a uzavřený. Pokud se tedy nenapije alkoholu, což se většinou stává ze žalu nebo když emoce uvnitř něj dosáhnou neúnosné hranice. Jeho osobnost se v průběhu jeho života několikrát natolik překopala, změnila a zlomila, že většinou to, co si vybudoval, se zase zničilo a musel budovat znovu. Pravdou je, že Samuel je hodný k lidem, ale má menší strach z upírů. Nevěří jim. Tedy kromě svého milovaného bratra, k němuž láska nikdy nezmizela. I po tom všem, co udělal. Možná by se občas mohl zdát nestálý, ale po těch všech ranách je už tak vyrovnaný, že ho nerozhodí skoro nic. Má velmi sníženou hladinu bolesti, a proto, co jiného dávno bolí, on skoro necítí. Dalo by se říct, že bolest mu přináší svým způsobem úlevu. Přesto ale nemá sklony k sebepoškozování. Nikdy by si nesáhnul na život a to jen z důvodu, že věří v bratra a v to, že jednou se opět sejdou a budou si žít jeden druhému po boku, jak tomu bylo, když byli oba malé děti. Možná je ve skrytu duše stále to naivní malé dítě, které neví o životě nic. Nebo se tak často chová. Jako kdyby nevěděl nic. Protože někdy je lepší předstírat nevědomost, než říct, kolik toho ví a zná, a dodat k tomu, jak moc to bolí.

Své pocity často schovává za úsměv, který si drží velmi často. Protože nikdo se pak neptá, co se děje. Brečí v noci a dost často se stále budí z nočních můr. Není tu ale nikdo, kdo by ho utěšil. Je sám a moc dobře si to uvědomuje. Na jednu stranu ho to trápí a nechce být sám. Na tu druhou si uvědomuje, že kdyby měl přítele, může ho kdykoliv ztratit stejně rychle jako jeho bratra. A co hůř.. svojí vinnou. Doteď si nepřestal vyčítat to, co se stalo v den posledních letních prázdnin mezi základní a střední školou. Dává si to za vinnu a nejspíš navždy tomu tak bude. Nikdo ho toho nezbaví snad ani kdyby se k němu náhodou upoutal city. Většinou když někoho začne mít rád, začne utíkat, nebo na druhou stranu začne být moc úzkostný, pohlcen strachem, aby o něj nepřišel, o něj často přijde úplně. Kdo by chtěl poslouchat někoho, kdo řve, ječí, žárlí? Protože má strach. Ale to už najevo dát nedokáže. Není zrovna dobrým ve slovním vyjadřováním, a proto se často jeho přátelství rozsýpá. Vypadá jako neupřímný, protože o své bolesti nedokáže mluvit. Zrazuje ho hlas, když se pokouší. Dalo by se říct, že si radši drží odstup a nechce věřit, že by to někdy bylo lepší, protože nechce být zklamaný ze sebe a z lidí. Často má v mysli živé představy nebo sny, které ho někdy pohltí natolik, že zapomene na svět kolem sebe. Někdy je to dobře mít sny, pro něj obzvlášť, protože většinou se probouzí ráno s pocitem, že už ho na světě nic dobrého nečeká.
Z toho, co se stalo, když ho jeho bratr kousnul a po té spálil jejich barák i s jejich rodiči, má Sam panický strach z ohně. Stačí mu vidět plamen na zápalce a začíná se mu třást celé tělo. Po té nemůže dýchat a dost často musí utéct někam pryč, protože by jinak dokonce i zkolaboval. Dá se říct, že to v něm probouzí vzpomínky na dobu, kdy byli šťastné děti a uvědomění, že je všechno pryč, včetně rodičů, v něm probouzí opravdový strach, že zůstane navždy už sám. I když si vlastně společnost často odmítá. Všechno, co se děje, je v jeho hlavě a on to moc dobře ví. Nikdy není zlý, a pokud ano, má to nějaký psychologický podnět. Třeba žárlivost, která se v něm probouzí poměrně často. A žárlivost u něj vyvolává strach, že dotyčný se s ním už nechce bavit a radši se baví s někým jiným. Že dotyčný ho už nemá rád. Samuel není sám o sobě zlý člověk, který by byl schopný někomu ublížit. Dost často se naopak on obětuje jako beránek, aby nikdo nepřišel k úhoně. Není zrovna sociální, možná naopak se společnosti trochu vyhýbá, hlavně té upíří. Po těch pár incidentech v jeho minulosti z nich má jednoduše strach. Samuel je ve své podstatě chápavý člověk a dokáže v tichosti vyslechnout, a po té se snaží pomoct. Ale musí k určité osobě mít nějaký vztah a znát ho nebo jí, protože jinak by to očividně nepobral.

Čím nepohrdne je západ slunce, i když mu často barva nebe připomíná plameny. Možná má zrovna v ten moment jen pocit, že není sám a ví, že někde tam venku je jeho bratr. Nebo spíš doufá. Nedá se tomu říkat vědění, spíš víra. Věří, že je někde venku a žije. A jednou se probudí a vše bude jinak. Je mu jasné, že bez snahy to nikdy nepůjde, ale poslední pokus o to najít bratra skončil jeho skoro smrtí. Proto se vyhýbá pozitivním myšlenkám. Vždycky, když si totiž myslel, že bude vše dobré, se něco najednou stalo a zranilo to jeho srdce, sesypalo jeho vybudovanou osobnost a Sam musel stavět znovu. Úplně netuší, jak se chovat k lidem, často působí nervozně a moc toho nenamluví, pokud se někdo nedotkne nějakého tématu, které ho zajímá. Nenechá téměř nikoho poznat jeho osobnost či bolest. Skrývá v sobě tolik, že kdyby to všechno vysypal, nikdo by to celé zřejmě nepochopil a všichni by se radši odešli a nechali ho samotného. Nejvíc je to asi strach, který mu nedovoluje otevřít plně oči a podívat se na svět. Děsí ho, že by se celá jeho minulost opakoval nebo hůř.. stalo by se něco mnohem horšího. Je nepochopeným člověkem, který snad ani nechce pochopit.. Nebo se toho příliš bojí.