Do téhle dívky byste na první pohled řekli, že patří na stranu upírů jenom podle toho, jak má bledou pokožku, ale opak je pravdou. Rosie byla od malička zrozenou hudebnicí. Nejenže že uměla hrát na různé hudební nástroje, ale uměla i nádherně zpívat. Z téhle zrzky vždy překypoval optimismus, ale někdy se najde i její pesimisté myšlení. V lidské škole měla vždy výborný prospěch, takže logicky patřila mezi školní premianty, i když na první pohled byste do ní řekli, že to bude nějaká namyšlená školní královna jenom kvůli její kráse, ale když ji poznáte hlouběji, tak zjistíte, že by to byl sen každého člověka mít po boku takovou kamarádku. Snaží se být milá, ale když někomu prasknou nervy, tak je těžký být na někoho milý , že? Byla a vždy bude ten člověk, který by radši trpěl sám, než aby trpěl někdo z jeho blízkých, takže by klidně obětovala svůj život, aby mohla zachránit ty druhé. Rosie byla vytoužené dítě mladého páru, takže by pro ní udělali cokoli, aby mohla být šťastná, a pro Roseinu smůlu si jí hlídali jako oko v hlavě, ale občas Rosie dokáže najít malou skulinku, jak rodiče přelstít, a zmizet někam, kam to potřebuje a hlavně bez povšimnutí, i tam, kde by to pro ní bylo hodně nebezpečné. Rosie byla od malička to zvědavé dítě, které by udělalo cokoliv, aby získalo nebo zjistilo, po čem touží, jinak ji ta zvědavost nedá spát, ale až pak to splní, bude mít konečně v hloubi duše klid. Jednou se její zvědavost semkla kontrole a do teď neví, jestli to byl sen, nebo realita. 

Psal se den, kdy vládl světu měsíc, kdy vykvetla poslední růže a kdy se nesl pláč dívenky, která spatřila poprvé a snad ne naposled světlo města plného tajemství. Mladý pár své vytoužené dítě pojmenovali Rose, celým jménem Rose Kristin Stewart. Jako malá si ráda nechávala říkat Rosie, i když Rose a Rosie jsou úplně odlišná jména, ale co nadělají rodiče, když je dítě tvrdohlavé,že? Ale zvykli si, někdy jí říkají Rose někdy zase Rosie, ale někdy dokonce i Kristin a tak dále....Její dětství probíhalo bez žádných chybiček, ale jak postupně byla starší, tak postupně zjišťovala, že některé věci se nezdají vždy růžově. Dozvěděla se, že měla sestru, která zmizela dřív, než se Rose narodila. Zjistila to náhodou, když si hrála na detektiva s nejlepším přítelem Jasonem doma a najednou skončili v místnosti, kde to neznala. Abych vám to ujasnila, jak se tam dostali, tak to bylo, že byli na půdě a hrabali se v různých starých krabicích, které schovávali mnoho skrytých tajemství a minulost téhle rodiny. Všechno prozkoumali až na jednu skříň. Možná byste tam očekávali spousta starých oblečení nic víc, nic míň, takže by bylo ztráta času to prozkoumávat, ale opak by mohla být pravdou.

 Pro ně to byla další výzva, takže se dali hned do práce. Byli to ještě malé zvědavé děti, takže jim ta zvědavost nechybí. Za těmi starými věcmi objevili dveře, ale ne ledajaké. Byly to dveře do dalšího pokoje. Neváhali a hned vstoupili do skříně, a jakmile stanuli před dveřmi tajemství, tak otevřeli. Před nimi se objevily další krabice k prozkoumání, takže z toho měli radost, a stůl, na kterém se nacházela stará knížka a ještě něco blyštivého, to z dálky nemohli už poznat. Přistoupili k tomu stolu a spatřili amulet, na kterém byl podivný znak. Jason si už chtěl přečíst tu zvláštní knihu, ale hned se zarazil. To písmo nepoznával a nemohl to přečíst. Jakoby ta kniha ani nebyla z tady toho světa. Rosie si toho taky všimla, už chtěla něco dodat k tomu, ale uslyšeli dole rámus. To znamenalo jediné rodiče se vrátili. Jako střeli hned vystřelili z pokoje, aby je tady nikdo nenachytal, Rosie ještě stihla popadnout ten podivný amulet, aniž by to Jason zaregistroval, a strčila si to do kapsy od kalhot. Jak plynul čas, tak už nikdo z nich nebyl v tom pokoji, ani nevěděli, proč. 

Do teď je stále zmatená, jestli jeden hodně živý sen, který se jí zdál, když měsíc na obloze zářil nejjasněji, byla jen pouhá iluze, nebo skutečnost. V tom snu byla vedena na místo, kde ani zpěv ptáků není slyšet. Místo, kde i lesní zvěř se tomu vyhýbá velkým obloukem. Místo, kam nikdo nechodí. Místo zvané les Arcanum. Tady ji hrála nejen zvědavost poznat něco nového, skrytého, ale i nějaká neviditelná síla, která ji do toho lesa táhla. Tady to začalo. Tady se jí změnil život. Tady poznala svoji sestru. Tady poznala pravdu.Zavřela oči, aby zjistila, jestli se jí to zdá nebo ne, ale jakmile je otevřela, tak uviděla svůj pokoj, kde je v posteli , a taky cítila na tváři lehké šimrání slunečních paprsek. Čas šel dál a Rose ten divný večer začala pokládat jen za pouhý výplod její hlavy, nic víc, nic míň.

Rosie chodila jenom dva roky na lidskou školu,a protože jí to tam nebavilo, přestože tam byla za premiantku školy, tak se rozhodla, že okusí něco nového....A to je Diversis Academy. Hodně dlouho ji trvalo přesvědčit rodiče, protože stáli za tím názorem, že je to pro ní nebezpečný, ale Rosei se nevzdávala a vyplatilo se ji to. Docílila si toho, po čem toužila. Netrvalo dlouho a poslala tam přihlášku a ne za dlouho dostala dopis o přijetí. Nemarnila čas a začala si balit, protože co nejdříve tam má nastoupit, už jen z toho, že poslala opožděně přihlášku, než by měla být. Už chtěla vyrazit, ale najednou si vzpomněla na tu podivnou knihu. Vrátila se na místo, kde to všechno začalo ,a s trošku s váháním popadla knížku a schovala to do batohu. Až teď se cítila, že má úplně všechno.

A teď stojí zde. Na místě, kde by mohla poznat něco jiného než lidský svět za řekou, která odděluji dvě přesto podobné rasy a získat mnoho zkušeností a nových přátel. Na místě, kde by mohla poznat i druhý svět. Na místě, kde by každou chvíli mohla otevřít její nová etapa jejího života.Jenom stačí udělat pár kroků ze Zlatého mostu a vykročit ke škole. Má ještě šanci z toho ucouvnout, ale to neudělá. Zhluboka se nadechla a vydechla všechen vzduch z plic a se vztyčenou bradou udělala krok ke svému osudu.