Ve své podstatě by se dal popsat asi jen pár slovy - nestálý, labilní, chaotický. Ale to by nebyla vystižena celá osobnost, kterou Reymond nebo-li zkráceně Rey je. Dalo by se říct, že působí na první pohled jako celkem ryze flegmatický člověk, kterého nic nezajímá a lehko potlačuje emoce. Možná je to jen obrana vůči tomu, že by mu něco ublížilo. Přesto, že své city a emoce potlačil a působí tak i celkem vyjadřováním jako naprosto racionální a logický člověk, opak je pravdou. Možná to zapříčinila jeho kariéra, ale je poměrně empatický a vnímavý. Ochotný vyslechnout, protože v tom se v práci pohybuje prakticky neustále. Vyslýchá lidi a stal se tím dokonce trpělivým člověkem, který alespoň svou kariéru dělá dobře. Když se ale přestaneme pohybovat v jeho kariéře, nakonec je vidno, že Rey je úplně jiným člověkem, než jakým by se mohl zdát. Ve své podstatě je to chaotik, velmi nestálý a labilní člověk, jak již bylo popsáno v prvních pár slovech. Přesto se ale za tím vším skrývá mnohem víc, než by se mohlo zdát. Rey býval velmi zvláštním člověkem, jehož povaha se několikrát překopala natolik, že z něj vzniklo to, kým je teď. Dalo by se říct, že svou závislost k cigaretám si oblíbil po tom, co prožil trauma se svou přítelkyní. Veronica byla dívka, žena, která jako jediná do té doby než zemřela, byla schopná ho nějakým způsobem pochopit a respektovat. Pro Reye to znamenalo mnohé a její smrt doslova nezvládl. Navíc výčitky svědomí, že jí nedokázal zachránit, ho uvrhly do hluboké temnoty. Své city doslova potlačil a nedokáže znovu odemknout k nim cestu. Ne tak úplně, pokud je střízlivý. Když se napije alkoholu, vzhledem ke sklonům k alkoholismu, je to častěji, než by se zdálo zdravé, jeho emoční zábrany mizí a stává se víc otevřeným. Dokáže být drzým, až je to velmi nečekané a hodně empatickým. Sem tam střelí nějakou sarkastickou či úchylnou poznámku na osobu, která mu je momentálně nejblíž a někdy to zachází až do takovým hranic, že se jednoduše s tím člověkem vyspí. Druhý den ale opět bezemočně vstane a všechno mu je naprosto ukradené. Reymond má se svými emocemi problém, nedokáže je projevit, i když je cítí a ví to. Odmítá však přiznat, že něco vůbec cítí. Ať už je to nadšení či bolest. Často právě vystupuje jako flegmatik, kterého nic nezajímá. Nad případem často prochází bez zájmu, a přesto je schopen za ten krátký čas postřehnout spoustu detailů. Ať se to týká těla oběti, hodinek na její ruce či odřenin, kterých si zatím nikdo nevšiml. V jeho mozku se velmi rychle spojují jednotlivá vodítka, a často je až nepochopitelné, jakou dedukci dokáže mít a jak rychle umí podat jednoduché vysvětlení případu. Jeho role jakožto kriminalisty je naprosto klíčová v tom všem. Dalo by se říct, že ho to svým způsobem baví. Luštit ty nejednoznačné věci a šťourat se v nich. Tak, jako když byl malý, ho takové věci zajímaly, teď v dospělosti se to posunulo na novou hranici. Spojil si to, co ho vždy zajímalo s něčím užitečným a našel v tom dost velkou část smyslu svého života.

Co se týče jeho vztahu k ostatním, nemá úplně pozitivní ani negativní vztah ke každému. Vždy se sice staví na stranu své vlastní rasy - lidí, když se jedná o krizové situace, kdy je nutný jeho zásah, přesto ale potkat upíra ve městě, zřejmě by ho ignoroval dokud by neudělal nějakou pakárnu, která by Reye jakožto policajta iritovala natolik, aby zasáhl. Svým způsobem je to ignorant, který pokud mu někdo nesahá do jeho práce, dokáže ho ignorovat. Ale má nastavené přesné limity a hranice, které když někdo překročí, hned ho má na pálce a je jasné, že se něco bude dít. Reymond vydrží hodně, ale co se týče lidí, je obezřetný s kým se dává do řeči. Stále se snaží být ten nestranný policajt, jakým by správně být měl. Přesto ale někdy sám ztrácí pojem o tom, co už je za pomyslnou hranicí a co se ještě dá přijmout. Někdy zkrátka bývá zmatený a nebrat své léky na deprese, pravděpodobně by začal vyšilovat a byl agresivní. Nakonec by se zvedl a odešel, aby se uklidnil. Tím, že bere léky, které má brát a někdy má dokonce sklony to přehánět, dá se říct jeho stavy jsou hodně utlumené a reakce někdy také. Je daleko mírnější, než by se na první pohled dalo od někoho takového čekat. Umí se tvářit přísně, neutrálně, ale rozhodně se nebojí ukázat i svůj úsměv, který na jeho rtech občas hraje až moc často. Což je celkem v rozporu s jeho emocemi, které skoro není schopen vnímat. Respektive neumí své emoce nějak moc dobře pojmenovat a popravdě řečeno ani dát svým způsobem najevo. Snad nikdy by už nedokázal někomu do očí říct, že mu na něm záleží či ho má rád. Zkrátka se z něj stal uzavřený člověk, který přemýšlí převážně racionálně, ale opět je třeba jen zmínit, alespoň tedy za střízliva. Hodně si navykl na svého pomocníka Yuriho, s nímž po boku se dokáže o něco málo uvolnit a ačkoliv má stále ze své minulosti mindráky kvůli své nízké výšce a Yuri je o kousíček vyšší, dokázal to nějak skousnout a přenést se přes to. Rey nepatří k nejvyšším mužům planety, spíš naopak. S jeho nízkou výškou by se mohlo zdát, že je lehce přemožitelný. Ale je třeba si dávat pozor na jeho oči a mysl s vynikající dedukcí a schopností zhruba odhadnout, co se nejspíš semele. Jeho intuice je až někdy děsivě přesná, že ani on sám jí ještě nepochopil. A není to zdaleka jediná věc, nepochopil nikdy ani svůj mozek a myšlenkové pochody, proto je občas tak nesnesitelně labilní. V jedné chvíli usměvavý, v druhé zamračený a schopný pořádně zařvat. Jenže i on je muž, který má nějaký strach. A tím je láska, milovat, cítit. Jsou to věci, kterých se bojí. Kdyby je někdy znovu ucítil, zřejmě by nevěděl, co s tím a byl pořádně zmatený. Nebo možná už ne teď. Protože pokaždé, kdy pohlédne na Yuriho, cítí tu bezmeznou důvěru, kterou k němu chová. Přesto, že se neznají příliš dlouhou dobu, dokázal si k němu vypěstovat takový vztah a čím to je.. možná jen tím, že Yuri ho něčím zaujal či oslovil. Nedá se předpokládat, že by se někdy otevřel, ale možná časem je schopný se naučit přizpůsobit a dát něco málo najevo. Když s někým tráví dost času, dokáže si k tomu dotyčnému vyvinout jakousi empatii, kdy skoro téměř dokonale beze slov pozná z výrazů tváře či chování jeho psychickou pohodu. Zní to děsivě, přesto je to pro něj velice důležitá věc, kdy s člověkem jedná podle toho, jak si myslí, že se zrovna v podstatě cítí. Jeho přizpůsobivost mu dovoluje hodně. Je to jako hrát šachy, kdy tahem spoluhráče, si tvoří další plány na své další tahy, únikové cesty a přesto posuny vpřed. Díky těmto maličkým věcem v jeho mysli, umí být i celkem dobrý taktik což se jistě v jeho práci hodí. Pokud by se někdo snažil Reye naštvat, zřejmě by se musel snažit opravdu hodně. Co bytostně nenávidí je, když někdo ubližuje lidem, na kterých mu záleží, i přesto, že jim to snad nikdy ve svém střízlivém stavu neřekl.

Když pomineme jeho všechny stavy, není Rey ani pozitivní ani negativní. Dívá se na svět tak, jak ho zrovna vidí, asi jako většina lidí či upírů. Ale své myšlenky nerozlišuje na pozitivní či negativní. Spíš si je třídi na ty, které ovlivní jen jeho, či ho neovlivní vůbec nebo ovlivní jeho i jeho blízké. Dalo by se říct, že stále v koutku jeho mysli bude ta myšlenka na některé, které bere jako sobě blízké a přijímá do nejbližšího okruhu. Jedním z nich je i právě výše jmenovaný Yuri, ke kterému má velmi speciální vztah. Jaký přesně, to ani sám nedokáže popsat. V opilosti ho často provokuje, má na něj úchylné narážky a je k němu více kontaktní. To se dostáváme k další věci - Reymond není kontaktní člověk. Málokdy ho přemluví někdo, aby se byť jen dotkl mrtvoly či někoho vzal za ruku a pomohl mu vstát ze země. Není sobecký, spíše pro něj kontakt s náhodnými lidmi není úplně důležitý a netouží po něm. Což se nedá úplně říkat o lidech jemu blízkých, jako je například Yuri. Když skočíme zpátky do jeho minulosti, je třeba zmínit i jeho velmi blízký vztah se sestrou a ochranářské sklony, které chová i k Yurimu. Dá se říct, že je k němu až moc ochranářský, někdy dokonce má skoro panický strach při myšlence, že by o něj snad mohl přijít. Přesto tomu nechce věřit, a možná to jediné ho drží od stavu psychopatie, od temnoty, která se pohybuje hluboce v jeho mysli. Vždycky by udělal cokoliv, aby ho ochránil, což dokázal už při záchraně jeho života v čase zkoušek. Může být na sebe jen pyšný za to, že ho zachránil včas a udělal vše, co bylo v jeho silách a vše dopadlo tak, jak má. Pokud by se náhodou někdy stala věc, která by spustila reakci, kdy by jeho psychopatie a temnota vyplula na povrch, pravděpodobně by ho od policie vyrazili. Už takhle se tam vlastně dostal "omylem", protože takový člověk by normálně psychotesty neudělal. Co se týče jeho temnoty.. dokáže zabít a vyžívat se v tom. Na základní škole šikanoval spolužáky a ubližoval jim, vyloženě ho to fascinovalo a vyžíval se v tom, zbožňoval to. Díky Veronice se ale velmi změnil a díky její smrti se změnil znovu. A díky Yurimu vidí světlo, které tu temnotu téměř maže, ale zřejmě nikdy nezmizí. Pokud se to dá přirovnat.. Reymond je velmi nejednoznačný člověk s nejasným myšlením, nepředvídatelným chování, sklony k alkoholismu, s krabičkou cigaret a zapalovačem v kapse.. a se svým světlem, které by nejradši občas slepě následoval jako stín.

Jeden krásný májový večer, kdy oblohu posely hvězdy, se setkali dva lidé, kteří si měli hodně co říct. Však se říká Máj, lásky čas. Dvě hrdličky s obrovskými sny se setkaly. Muž a žena. A po pár letech jejich spojení vzniklo dítě, které se narodilo jeden podzimní večer, kdy hustě pršelo. Když ticho večera, ve kterém byly slyšet jen dešťové kapky dopadající na listy stromů, ťukající na okna a střechy, prořízl dětský pláč, vypadalo to jako šťastná událost. Narozený chlapec dostal jméno Reymond, proč mu takové jméno rodiče dali, nevěděl nikdo, ani oni sami. Ale od téhle chvíle, kdy se poprvé nadechl vzduchu a pocítil vůni své matky, se jmenoval chlapec Rey. Nejčerstvější dětství si sám moc nepamatuje, přesto ví, že nebyl úplně normální dítě a rodiče v něm zřejmě viděli velký potenciál. O pár let později se mu narodila sestra, kterou se snažil vždycky bezmezně chránit, ale to už byl větší. Rodiče chodili do práce, matka pracovala na kriminálním oddělení, otec byl policista, dlouho pracovali a on měl povětšinou svou sestřičku na starost. Že by mu to nějak vadilo, to se říct nedalo. Svým způsobem to měl rád, když mohl někoho chránit, někoho, kdo to potřeboval. Jak rostl, něco se v něm ale začalo měnit. Rodiče v něm viděli čím dál tím větší potenciál pro studium a policejní kariéru, která ale Reye moc nezajímala. Zajímaly ho spíše nejednoznačné věci, zbraně. Často otci kradl pistoli a hrál si s ní, což mu bylo doslova zakazováno a otec už k němu přestával mít ten stejný postoj, jako na začátku jeho života. Nejspíš se něco změnilo, něco se stalo, co Rey vůbec netušil, ale jednoho dne dostal za své chování pořádný výprask až se tomu sám divil. Možná jen chtěl příliš pozornosti, protože jeho malá sestřička dostávala většinu, když rodiče přišli po dlouhém dni z práce. Nejspíš se jen Rey cítil odstrčený a začal si hledat svou vlastní zábavu.

Všechen ten krásný život plný záhad a tajemství v jejich rodině skončil v jeden letní den, kdy mu rodiče sdělili, že se rozvádějí. O pár dní později se již matka se sestrou odstěhovali do dalekého města, což Reye svým způsobem zničilo. Otec se k němu začal chovat hrubě, často chodil z práce unavený a Rey neměl zrovna pocit, že by měl nějakou radost ze života. Uvnitř tohoto zatím malého kluka se začínala tvořit jakási temnota. Možná tam byla od mala, ale teď vyplula na povrch, možná si jí jen začal tvořit jako obranu. Ve své podstatě začal mít silný sklony k psychopatii, začal ve třídě šikanovat lidi a jeho doteď dobré známky šly rychle dolů. Nakonec mohl být rád, že se vůbec dostal do dalšího ročníku na základní škole. Jak si tak procházel tímto obdobím, zjistil, že nejspíš pokračovat po stopách rodičů ve stejné kariéře nebude úplně něco, co ho zajímá a co by chtěl. Začínaly se u něj projevovat pocity depresí, nechtěl zkrátka skončit jako oni. Chtěl mít zajímavý život, nejednoznačný, udělat spoustu šílených věcí. To si přál. A když přišla volba jít na střední, šel prostě na učnák, jen, aby měl nějaký ten papír ačkoliv se své profesi jistě věnovat nebude, to už věděl na začátku, když se pro to rozhodl. Jenže právě zde začíná ta zajímavá část jeho života. Bylo mu 15 let, když se dostal tedy na střední a začal jí navštěvovat. Ačkoliv si myslel, že zde bude spokojený a bude se tu moct jen vesele flákat, najednou si přišel mezi všemi těmi lidmi naprosto cizí. S nikým se nebavil, neměl prostě zájem. Na obědy chodil sám a takhle si protrpěl celý 2 roky na střední škole. Své spolužáky neměl rád, nerozuměl jim. Připadali mu naprosto blbý, vůbec je nechápal a začínal si uvědomovat, že někde uvnitř očekává od svého života víc. Zapřel se a začal se snažit ve studiu zlepšit. Najednou už to nebyly čtyřky a pětky, ale jedničky, max dvojky, co se objevovalo v jeho studentském výpisu. Po té se rozhodl pro přestup na gymnázium, kde se setkal s osobou, která mu začala být blízká. Přišla k němu jednou o pauze na oběd a chtěla se s ním seznámit. Její jméno zjistil brzy, jmenovala se Veronica. Začali studium sdílet spolu, ale nejen to.. spojili své životy v jeden a velmi rychle se z nich stali milenci.

A nastal opět první máj, ten lásky čas, který nikdy nenesl nakonec s sebou nic dobrého. S Veronicou se velmi sblížili a poznali se, snad to vypadalo jako láska na celý život. Stáli ten krásný májový večer na kopci za městem, dívali se na západ slunce a objímali se. Západ slunce nad městem, milovaná osoba po boku, psychopatie, která usnula na dlouhých několik let. Nádherné štěstí, které cítil. Ty silné pocity, které netušil, že mu dokážou rozervat srdce. A přesně to se stalo. Přišel k nim muž, který se prve jen ptal na cestu. Nevinná otázka. Když ale vstali, aby muži cestu ukázali, chytl Veronicu pod krkem, odtrhnul jí od Reye a ten zůstal zamzrnutě stát. Brzy ale začal reagovat, chtěl jí osvobodit a zachránit, to mu srdce velelo. Ale když muže odstrčil, strhnul jí s sebou na zem a Rey jen s výkřikem a slzama v očích sledoval, jak jeho milovaná letí z kopce. Uviděl ty rudé oči, které ještě před chvíli byly lidské a až teď si uvědomil, že ostré tesáky v jeho ústech jsou od krve a jeho ústa též. Když se podíval dolů na mrtvé tělo své lásky, rozpadl se mu celý svět. Upíra se pokusil holýma rukama zabít, ale ten utekl. Byly tu jen dvě možnosti, co se teď mohlo stát. Zavolal policii, které vylíčil, co se stalo a druhý den byla Veronica zpopelněna a pohřbena. V Reyovi se probudila psychopatie, začal hodně pít a kouřit. Do alkoholismu doslova spadl. A tenkrát se projevil jeho otec, který za ním přišel a pomohl mu z toho stavu dostat. Rey se vydal cestou, kterou prve zavrhl. Postavil se na své vlastní nohy, i když jeho srdce bylo naprosto zničené a city rozdrcené v prach. Jeho mysl nestabilní. Díky svému otci, kterého konečně poznal, čehož jako malý nebyl schopný, se dostal k psychologovi a začal brát antidepresiva, která příznaky jeho depresí utlumila, léky též potlačily jeho psychopatické sklony a Rey konečně mohl vidět svět trochu jinak. Ale co už zřejmě nikdo přímo nevrátí je, že přestal ukazovat city, potlačil je a sám nevěří, že nějaké city ještě vůbec má. Začal na sobě opravdu pracovat a stal se členem policie. Po roce si udělal kurz na kriminalistiku, ve které se jeho práce a schopnosti začaly zejména uplatňovat. Jak se tam vlastně dostal je záhadou, sám netuší, jak mohl udělat psychotesty, které jsou pro tuto práci i klíčové. Co mu ale zůstalo jsou cigarety a zapalovač neustále v jeho kapse.

Vypracoval se po pár letech na pozici policejního důstojníka a nakonec i dostal svou vlastní kancelář. Jedné noci ale dostali tísňové volání z města, a tak se tam vydali. Zjistilo se, že se jedná o upírský útok, který je třeba zastavit a upíry eliminovat. Zasahovala zde i přímo upíří policie, ale Rey udělal něco, co zřejmě neměl. Poznal v jednom upírovi muže, který zabil jeho milovanou a jako když mu někdo pustí před očima celou tu událost, stal se absolutně neovladatelným a upíra se pokusil brutálním způsobem zabít. Ublížil svému kolegovi, když se ho snažil zastavit, ale výsledek to nemělo žádný pozitivní. Upír stejně unikl a celá akce byla kvůli němu a jeho chování v háji. Následující den byl sesazen z pozice policejního důstojníka, nebyl vyhozen, protože v něm zřejmě generál viděl potenciál a nechtěl dát takového člověka pryč, proto na dobu neurčitou mu byla přidělena role učitele na policejní akademii. Rey neměl rád nějakou pozici, kdy se na něj někdo spoléhal a už vůbec nesnášel někoho něco učit. Tohle byl pro něj trest nepopsatelný hodnoty. Dostal na starost jeden ročník a měl je dovést k vrcholu a ke zkouškám. Zrovna se to vedení hodilo, protože učitel, který je měl na starost, onemocněl, a tak byl Reymond v podstatě jako záskok. Ale jak moc tím trpěl, se nedalo ani moc popsat. Prostě tím neuvěřitelně trpěl a v prvních měsících vůbec netušil, co má dělat. Časem si ale zvykl, dokonce se začal snažit se svou "třídou" a pokoušel se je motivovat, aby se zlepšili. Zde se také poznal s jedním člověkem, který mu dost hluboce přirostl k srdci, což v téhle době zatím neměl ani tušení. Student Yuri Vaillant mu přišel hodně nadaný, spíše po stránce myšlenkové a viděl v něm jakýsi potenciál k policejní práci. Rey se naučil zacházet s lidma, takže i tahle pozice, která mu prve nebyla příjemná, mu něco navíc dala. Naučila ho zacházet s lidma, více jim rozumět a přizpůsobit se jim. Mělo to velké plus. Dovedl svou třídu ke zkouškám a když nadešel ten dlouho očekávaný den, těšil se, jak bude sledovat svou třídu, která zkoušky dokáže zvládnout. Seděl na sedadle vedle porotce, zatímco pomocníci s jednotlivými členy prováděli zkoušky. Jenže pozornost moc dlouho neudržel. Zatím to snad vypadalo, že se všem daří, a pak přišel na řadu Yuri, u kterého doufal, že projde snad ze všech nejvíc. Možná že mu přirostl k srdci a on začal v něj věřit, něco z něj cítil, co ho svým způsobem probouzelo ze stavu, kdy úplně potlačil své emoce. Ale nechtěl si to přiznat. Sledoval ho s napětím, když ale najednou uslyšel střelbu v pozadí. Hned byl na nohou a ta rychlá reakce překvapila snad každého v místnosti. Do místnosti vtrhlo několik upírů a vrhli se po lidech, kteří tu byli a také po Yurium, což Rey odmítl dovolit. Tehdy se v něm něco zlomilo a on v jednu chvíli pochopil, že mu na tom záleží, aby jeho žáci, zejména Yuri nebyli zranění. Co ale nečekal, že Yuriho upír zraní a půjde mu doslova o život. Rey se vrhl do všeho toho chaosu jako kdyby ho to vůbec netrápilo. Upíra chytl a odtáhl od zkrváceného zraněného Yuriho a na místě ho střelil do hrudi. Chtěl ho zabít, protože chtěl pomstu, za to, co udělal jeho oblíbenci, ale jeho kolegové mu to nedovolili a muselo se čekat na příjezd upíří policie, která převzala zbytek případu. S Yurim dojel urychleně do nemocnice, kde naštěstí byl zachráněn. Po tomhle už ani nevěřil, že se někdy ještě s ním uvidí, kromě dní, kdy Yuriho navštěvoval v nemocnici a mohl mu sdělit tu úžasnou zprávu, že i přes útok úspěšně vykonal zkoušky. Po nějaké době přišla zpráva, že je vrácen na svou původní pozici policejního důstojníka z důvodu zachránění absolventa zkoušky a také z důvodu rychlého jednání v případě napadení upíry. Rey se tedy dostal na svou původní pozici, ale přesto v něm nezavládla ani trocha radosti. Neustále musel přemýšlet nad Yurim, kterého zřejmě od teď už nikdy neuvidí. Jeho práce se začala ubírat běžným směrem, každý den byl prakticky stejný, až na pár výjimek, které jeho dny dělaly alespoň trochu pestrými. A pak přišel jednoho dne za ním generál, který s ním chtěl mluvit o samotě. Po dojití do jeho kanceláře, kdy celou cestu mezi nimi vládlo ticho, po tom, co se otevřely dveře a Rey poznal zezadu toho kluka, kterýho si tolik oblíbil a zachránil ho, jeho srdce o něco málo zase pookřálo. Byla mu vysvětlena celá situace a on nemohl získat nic lepšího, než Yuriho jako svého svěřence a pomocníka. Sice se Yuri nachází pár pozic pod ním, ale přesto se k němu poměrně dost upnul za celou tu kariéru a pár momentů, které spolu prožili. Rey si už nedokázal představit, že by znovu musel pracovat sám a jeho práce začala mít ten pravý smysl, který mít měla už od začátku. Začal svou práci vnímat jinak a v ten moment i svou práci začal brát více vážně než snad doposud.

Přišel opět první máj, ten lásky čas, kdy by člověk neměl být sám.. A Rey stál na kopci za městem, vzpomínal na všechny ty věci a pomalu si uvědomoval, že stále touží po pomstě. Přesto se ale změnil. Je tu další den, světlo, co zaplavilo tu věčně temnou mysl.. A kouř z cigarety linoucí se vzduchem.. Je to teď, v současnosti, kdy zbyla jen víra v něco, co není jisté a každý den se může změnit tolik věcí..