NATHANIEL BONNELI

Hráč: Jasmine/Nathaniel
Věk: 189 let (19 let)
Výška: 185 cm
Povolání: /////////
Druh: Dominant
Fc: Ben Barnes

Povaha

Nathaniel od prvního pohledu rozhodně nepůsobí jako ten, kým ve skutečnosti je. Pod velice dvorným a jakoby z jiné doby vystřiženým chováním aristokrata se skrývá hluboká fascinace utrpením a křikem obětí, radosti z brutality, která je pro něj nejvyšším stupněm slasti. Dokáže se chovat velmi dvorně, příjemně, vést dlouhé diskuze, ale to je všechno jenom divadýlko zakrývající jeho skutečné já. Čas od času se vyžívá i ve své vlastní bolesti, ale na to musí mít jednoduše náladu a také k tomu je nezbytná důvěra, kterou si jen tak někdo nezíská. Upíry považuje za vrchol potravního řetězce, nadřazený docela všemu, kdy lidská bytost je jednoduše žrádlo a nebo hračka k pobavení a ukrácení věčnosti. Velmi velmi výjimečné je, pokud někoho z lidí byť jenom trochu vnímá jako něco jiného. Dokonce i upíři v jeho očích mají jasnou hierarchii vycházející především z jejich vzdělanosti a také věku. Nedokáže si odpustit marnotratnost a radosti z drahých a luxusních předmětů vlastně jakéhokoliv druhu. Často si s něčím pohrává v rukou a vlastně neustále šeptá. Má velmi klidný a podmanivý hlas, který získává na až láskyplnosti především v době, kdy si užívá svou oběť. Krom toho dokáže působit, že snad ani žádné skutečné emoce nemá - i když tomu tak není, jen jsou skutečně silně utlumené s převahou krutosti a jisté prázdnoty, kterou zapříčinilo to, že jej matka opustila. Zbožňuje pobyt ve výškách, krásu noci a především měsíc úplňku je schopen pozorovat celé hodiny. Již velmi dávno si oblíbil pití pravého absinthu. Úsměvu či smíchu se od něj jen tak někdo nedočká a pokud, tak je to spíš předzvěst něčeho děsivého. Někdy si povídá sám se sebou a nebo s matkou, byť s ním již dlouho nežije. Dodnes v něm zůstává kdesi hluboko absolutní oddanost, láska a hluboký stesk k té, která jej stvořila, jíž je dodnes absolutně věrný. Občas se v něm mihne krůpěj lidskosti, ale tu vysloveně odmítá, protože se tím pádem vrací bolest z toho, že je opuštěný. Převládá u něj nuda, touha po zábavě, neustálý hlad a potřeba společnosti a současně samoty v jisté ambivalenci a protikladu v sobě samotném. Zajímavostí tohoto upíra je, že nikdy nezabíjí. Jen dovede svou oběť na pokraj smrti, kdy ji v tomto stavu a při vědomí dokáže velmi dlouho udržovat proto, aby si s takovou umírající osobou mohl povídat jako s nejbližším důvěrníkem a pak ji nechat pozvolna zemřít, když jej to už nebaví. Je velice těžké jej jakkoliv rozčílit. Ale pokud se tak skutečně stane, pak se rozlítí naprosto k nepříčenosti během jediné vteřiny, kdy je schopný dotyčného roztrhat na kusy. Stejně tak je vzácné, aby jakkoliv křičel, ale znovu, pokud se tak stane, pak se zdi otřásají. Svou upíří podstatu dodnes vnímá jako dar, který mu byl matkou dál, jež naprosto zbožňuje. Samotnou krev cítí a chápe jako to nejsmyslnější věc na světě - především pokud je prostoupená strachem, adrenalinem a bolestí, jež pro něj dává právě jeho potravě naprosto nezaměnitelnou příchuť.

Historie

Nathaniel vyrůstal jenom s otcem ve velmi nuzných podmínkách. Jeho matka byla prostitutka, kterou nikdy nepoznal. Jeho otec byl chudý vetešník, který obchodoval s kde čím a vychoval jej docela sám. Kdo byla jeho matka mu nikdy neřekl, Nathaniel nezná ani její jméno, kdy o ní otec nikdy nebyl ochotný jakkoliv mluvit. Toto tajemství si vzal také do hrobu. Většinu lidského života byl Nathaniel zcela negramotný a žil mezi nejhorší chudinou Londýna. Otec mu zemřel na horečnaté onemocnění v jeho pouhých třinácti letech. Od té doby byl "dítě ulice" protloukající se jak se dá. Živil se drobnými krádežemi a podvody až do doby, než si jej všimla jeho budoucí stvořitelka. Nathaniel dodnes neví, kde jej potkala Karaina Eleonor Bonneli poprvé. Podle jejích slov jej jistou dobu z dálky sledovala a pak si pro něj jednoduše přišla. Z toho dne si toho příliš nepamatuje. Zrovna se dostal k nějakým penězům, takže se opíjel v jednom z nejhorších londýnských pajzlů, kde se scházela spodina města. Tehdy si k němu přisedla velmi krásná žena. Krom toho jenom ví, že s ní mluvil a pak se probudil v podzemí jejího domu, odkud se po další dva roky nedostal.

Karaina (zkráceně Kaira) mu posléze řekla, kým je - že pochází ze starého a nyní již v lidské linii vymřelého rodu Bonneli. Brzy pochopil co je zač. Šlo o upírku, která se vyžívala v tom hrát si se svými obětmi a vnímající krev a bolest obětí za nejvyšší slast. Současně se zbývala zkoumáním lidské anatomie a to jak na mrtvých tak na stále ještě živých tělech nešťastníků, které si chytala na ulici mezi lidmi, odkud pocházel sám Nathaniel. Co však na něm bylo tak zvláštního, že zrovna jemu nikdy neublížila, že s ním jednala jinak, to se nedozvěděl. Evidentně si jej jednoduše vybrala - důvod toho, se měl dozvědět až daleko později. Nathaniel brzy začal být svědkem všeho, čeho se na lidských bytostech Kaira dopouštěla. Někdy mu do cely v podzemí přivedla nějakého nešťastníka (někdy muže, někdy ženu), nechala ho s ním jistou dobu žít, aby si k této osobě vytvořil nějakou citovou vazbu, aby jej posléze nutila sledovat to, co s onou osobou prování až do momentu, než ji nechala zemřít. I tak si k němu upírka neúnavně snažila najít cestu, kdy hledala jakýkoliv způsob, aby ji pochopil.

Po jisté době se jí to začalo dařit, vlastně i díky dlouhému věznění k ní začal pociťovat podivnou náklonnost, kterou sám naprosto nechápal. Po jistém čase jí začal v jejím počínání pomáhat. Tehdy jej začala také Kaira učit - nejprve číst a psát, posléze matematiku, svou vlastní pokroucenou etiku a celkově podivný pohled na svět, který měla. Po necelých dvou letech, kdy takto uvězněný Nathaniel s upírkou žil, vyjevila mu skutečný důvod toho, proč si jej vybrala. Vzhledem k tomu, že již dosáhla před časem věku 400 let, rozhodla se najít potomka, kterého chtěla coby svého následovníka obdařit darem "věčného" života. Nathaniel to dlouho odmítal, ale ona byla neodbytná. Když zjistila, že z vlastní vůle Nathaniel nebude nejspíš nikdy svolný, vyvedla jej jedné noci ven ze svého domu do zahrad, kde započala bez ohledu na jeho vůli jeho přeměnu. První týdny od nucené přeměny si pamatuje jenom velmi matně. Vzpomíná si na hlad, zuřivost, do kůže se mu zařezávající železo pout a zdi malé místnosti, kde byl po tu dobu přikován. Karaina jej chodila pravidelně krmit. Po měsíci, kdy byla jeho proměna ukončena, poprvé jej pustila i do svého domu.

Karaina se svému potomku velmi věnovala. Učila jej jak lovit, jak používat svoji schopnost dominance, jak žít jeho nový upíří život. Stejně tak se zaměřila na jeho vzdělání od jazyků přes různé vědy, které si přála, aby ovládal. Učitelé pro jejího syna, jak mu sama začala říkat, si v jejím domě jenom podávali dveře - tedy pokud některý z nich Nathaniela tak neprudil, že jej někdy prostě ve vzteku nezabil. Velmi rychle se naučil hrát i na housle, což se jí velice zamlouvalo. Za jistý čas však zjistila, že se během jeho přeměny zdá se něco pokazilo. Kdo ví, jestli to byl následek toho, že svůj budoucí život Nathaniel nepřijal ze své vůle. Čas od času si jednoduše kamsi zmizel, kdy jej musela hledat, aby něco někde neprovedl a tím je neuvedl v nebezpečí. Bohužel se to prostě stávalo fakticky pravidelně, kdy po něm musela uklízet a urovnávat neustálé excesy a řešit jeho "drobné" zábavy. Jeho brutalita byla nezměrná, celé jeho já se proměnilo až příliš razantně, než původně jeho stvořitelka očekávala. Byl velmi těžko zvládnutelný, kdy neustále toužil hlavně po krvi a po tom své oběti trýznit a hrát si s nimi. Navíc začal projevovat absolutní oddanost a touhu vůči ní. Nejprve se to Kaiře velmi líbilo, kdy si vše užívala včetně toho, co mu posléze jako žena ve slabé chvíli začala dovolovat. Ale postupem času, kdy se stával její potomek stále brutálnějším a neustále hladovějším jak po bolesti obětí, krvi, tak i jí samotné, byla nucena jej za jeho chování začít trestat. Jaké bylo ovšem překvapení, když zjistila, že jakmile jej trestá (nejčastěji bičem), tak se mu to prazvláštně líbí a dokonce si o to občas říká až to začíná vyžadovat. Navíc jí nedal ani chvíli pokoj. Doslova na ní visel, kdy s ní toužil být na každém kroku - tedy pokud se kamsi neztratil. Postupně jí to začalo velmi unavovat. Navíc z něj sama začala mít postupně dokonce strach, protože to, čeho byl schopen, bylo někdy příliš dokonce i na ní.

Rozhodla se tedy spolu se svým synem odejít na venkov, kde by mohlo být riziko odhalení a pak následné pomsty běžných lidí daleko menší. I tak to bylo s jejím potomkem stále náročnější a on do ní doslova šíleně zblázněný, čemuž právě pobyt na venkově jenom přidal. Karaina se rozhodla, že toho už má dost. Vysvětlila svému synovi, že na jistý čas musí odjet, protože má jisté velmi naléhavé věci k řešení. Svěřila mu své venkovské sídlo a vyžádala si slib, že na ní počká zrovna tady, aby se o vše postaral, protože na něj v tomto spoléhá. A slíbila, že se brzké době vrátí. Ve skutečnosti však nikdy neměla v úmyslu se k němu vracet. Jednoduše jej nechala tam, kde byl, a odjela kamsi do Francie a pak kdo ví kam. Nikdy se již k Nathanielovi nevrátila. Ten na ní skutečně mnoho let vysloveně čekal. Postupně si začal ovšem uvědomovat, že se již Karaina nevrátí, že jej prostě opustila. A tehdy začal propadat trudomyslnosti a jisté formě šílenství vycházející z bolesti a opuštěnosti. Jakmile jeho zoufalství dosáhlo nejvyšší míry, rozhodl se pokusit se svou stvořitelku najít. Propustil veškeré služebnictvo, prodal vše krom samotného sídla a rozlehlých pozemků, kdy peníze uložil na několik účtů v bankách, najal správce tohoto majetku a vydal se Karainu hledat. Dodnes po ní ovšem nenašel nikde ani stopy, ačkoliv ji hledá již více než 60 let. Postupně se navíc začíná vzdávat naděje na to, že by matku našel a nebo, že možná stále ještě někde žije.

Zajímavosti:

neustále šeptá a s něčím si v pozvolna pohrává v rukou
krev prostoupenou bolestí, adrenalinem a strachem považuje za nejsmyslnější věc na světě
je velice věrný a to dodnes své matce a stvořitelce, kterou nikdy nepřestal hluboce milovat
působí téměř postrádající emoce, ale to z toho důvodu, že si je odpírá, protože bolest ze ztráty matky je až příliš velká
miluje pobyt ve výškách, krásu noci a měsíc je schopen pozorovat celé hodiny
většinu času nosí kožené rukavice, protože si udržuje dlouhé ostré nehty vybroušené do špičky

Tajemství:

stále absolutně miluje a prožívá nezměrný stesk po své stvořitelce, která jej opustila, jíž je dodnes absolutně věrný
umí velmi dobře hrát na housle, ale téměř celé století nehrál
je velmi vzdělaný v mnoha ohledech, nicméně vytržených z victoriánské doby
ovládá plynně několik jazyků (francoužštinu, italštinu, latinu, řečtinu a španělštinu a samozřejmě angličtinu, která je jeho rodným jazykem)
jako negramotný člověk byl původně zloděj a podvodník, který se protloukal na ulici mezi nejhorší spodinou Londýna
jeho lidská matka byla prostitutka, která jej hned po porodu opustila, kdy jej vychoval otec, jež v jeho 13-ti letech zemřel na jakési horečnaté onemocnění, kdy od té doby byl "dítě ulice"