O Mie můžete říct všechno, ale v životě byste o ní o nemohli říct slova jako poctivá, vzorná, štědrá.. Víceméně je taková, jakou ji vy sami chcete. Udělá všechno pro to, aby získala, co chce. Chcete mít sexy děvku? Máte ji. Chcete hodnou kamarádku na kafe? Máte ji. Ale buďte si jisti, že nikdy nic u Mii není zadarmo. Ona vám dá, o co si řeknete, ale sama si vezme, co chce ona a vás se neptá. Můžete si taky být jisti, že všechno, co jí řeknete, bude použito proti vám. Bystrost jí rozhodně nechybí. Není to dívka, která by si nechala srát na hlavu. Temperament ani náhodu nepostrádá, a jelikož vyrůstala téměř celý život na ulici, nemá problém někomu pořádně zmalovat obličej nebo ho klidně i zabít, když má k tomu důvod. Ve většině případů nehledí na to, zda je to muž nebo žena, umí si zpracovat obě pohlaví. Jediné, před čím má alespoň nějaký respekt jsou upíři. Ví, že každá chyba v manipulaci s nimi by ji mohla stát draho, takže s upíry si zase tolik nezahrává. Moc se nekamarádíčkuje, jakmile získá, co chce, nezavadí o vás ani pohledem. Někde hluboko uvnitř ale doufá, že někdy najde někoho, kdo se za ní postaví a zajistí ji, aby se už nemusela skrývat a konečně pocítí bezpečí, které ji nebylo nikdy moc dopřáno.

 Rodina Dalton nikdy nepatřila k těm nejúžasnějším rodinám. Peněz měli opravdu jen tak, aby vyžili a hádky se objevovali často. Většinou kvůli penězům. Oba rodiče pracovali a každý měl svých problémů dost, a tak jim na malou Miu nezbývalo tolik času. Holčička strávila svých prvních šest let života u jejich hodné sousedky, která si našla pro jejich situaci pochopení a malou hlídala. Sousedku měla ráda pomalu více než své vlastní rodiče, proto nebylo divu, že se domů vracela nerada.

Život se Mie nadobro podělal v šesti letech, kdy její matce zjistili silnou epilepsii. Bylo nutné pořídit drahé prášky a na to už její otec neměl. Sbalil si saky paky a vzal roha od téhle nešťastné rodiny. O Miu ani koutkem oka nezavadil při odchodu. Samozřejmě tátu oplakala, ale jiné děti by brečeli více než ona. Mámu to sebralo. Nejenže na léky neměla, ale taky nemohla s touto diagnózou pokračovat ve své práci, takže skončili na mizině. Brzy přišli i o střechu nad hlavou a mámě začalo totálně šibat. Posílala malou Miu na ulici úplně samotnou, aby jim sehnala nějaké peníze. No.. a jak má šestileté dítě sehnat peníze na ulici? Nejdřív žebrala. Klečela na kraji ulice s čepičkou v ručičkách a špinavými potrhanými šaty na sobě. Něco málo jim to vyneslo, ale většinou dne se Mia setkávala jen s posměchem jiných dětí a to si nenechala líbit. Už jako malá v sobě měla dost temperamentu. Dala se na dráhu zločinu. Nejdříve okrádala děti na hřištích o jejich hračky a nosila je mámě, aby je prodala, ale postupem času, jak rostla a nabývala zkušeností si troufala na větší ryby. Z obchůdků kradla nějaké jídlo nebo dospělým z kapsy tahala mobily nebo rovnou peněženky. Její mámě to ale nestačilo. Pokaždé když domů něco přinesla, nečekala ji pochvala, nýbrž výprask, proč toho je tak málo. Po těla v tuhle dobu mývala plno modřin a noci raději trávila na lavičce v parku než s mámou v jejím přístřešku na ulici.Mia se ale taky chtěla učit. Už jí bylo dvanáct a stále neuměla číst ani psát. Do školy nikdy nechodila, ačkoli byli zadarmo, alespoň ty základní. Musela celý dny shánět peníze, aby nebyla bita. Cestu ke vzdělání si ale našla. Skamarádila se s holčičkou, která chodila na doučování k nějaké starší dámě a ukecala ji, aby ji nechala chodit s ní a její rodiče o tom nevěděli. Čekal ji šok, když tam poprvé přišla. Ta stará paní byla sousedka, se kterou strávila šest let svého života. Pověděla jí, co se dělo od té doby, co se vystěhovali a ona jim nabídla pomoc. Miu naučila všemu potřebnému, aby zapadla mezi ostatní děti a nechala ji i její matku bydlet u sebe.

Na chvíli zavládl klid, ale sousedka byla už stará a nemocná. O dva roky později umřela a odkázala jim všem, protože nikoho jiného neměla. Ačkoli měli kde bydlet a i finančně si vystačili, Miině matce to nestačilo. Opět ji poslala do ulic, aby domů přinášela různé věci, co se dají prodat. Víceméně se vše opakovalo. Modřiny, noci v parku, tahání peněženek z kapes... Mia to nesnášela. Ale bohužel to byla jediná věc, ve které vynikala.

Jednoho léta přišla do Amicitii opravdu ošklivá bouřka.. z nebe lítali blesky jeden za druhým a s elektřinou to taky provádělo psí kusy. Matka dostala epileptický záchvat... Šestnácti letá Mia seděla vedle ní, když se to stalo. Věděla, jak matce pomoc, jak jí zachránit život.. ale neudělala to. Za ta léta mlácení a týrání jakákoliv láska k ní vyprchala. Byla to pro ni pouze osoba, se kterou musela podle zákona vydržet do svých osmnáctin.. a teď viděla šanci na to se osvobodit dřív. Po tvářích jí steklo pár slz, když matku pozorovala, jak se cuká na zemi, a pak nic.. zůstala tam nehybně ležet. Mia to chtěla druhého dne nahlásit s tím, že už v tu dobu spala, ale došlo jí, že by šla do děcáku a to nepřipadalo v úvahu. Rozhodla se k hroznému činu. Smrt své matky tajila. Za pomoci různých podvodů zůstávala celé dva roky v onom bytě. Mrtvé tělo za noci odtáhla k lesu a hodila ho tam. Tam ho určitě nikdo nenajde.

Konečně přišel ten den. Bylo jí osmnáct. Svoboda. Konečně mohla žít tak, jak ona chtěla. Bohužel moc peněz neměla a najít si brigádu bez základní školy bylo nemožné, proto se rozhodla jít do nevěstinci. Popravdě jí to ani nevadilo. Vyrostla do krásy, její jemné křivky přímo lákaly, aby si na ně někdo sáhl. Vydělala si takhle dostatek peněz na to, aby si mohla sehnat vlastní byt a rozjíždět vlastní byznys v podobně dalších podvodů a krádeží. To jí šlo totiž nejlépe. Dokázala si tímhle vydělat slušný peníze a nikdy na ní nikdo nepřišel. Jo, pár honiček s poldy měla, ale její tvář zůstávala neznámá. Časem si našla novou cílovou skupinu.. bohaté muže. Velmi dobře se sváděli a opravdu bylo z čeho vybírat, když přišlo na krádež, zvlášť pokud si ji vzali k sobě domů.. To naplňuje její denní program víceméně dodnes.