Mason by se dal lehce charakterizovat jako neřízená střela. Nikdo neví, kde se objeví, co udělá, co řekne, kdy zase zmizí. Může působit lehce pomateně, skoro jako blázínek, na některé je zkrátka až moc rychlý. Přemýšlí rychle, mluví rychle, jedná rychle, což může být často dosti zbrklé chování. Je velice roztěkaný a nic nedokáže nechat na pokoji. Tato roztěkanost se může přičítat jeho poruše pozornosti z dětství, stejně tak jako nystagmu, který ale způsobuje pouze rychlý pohyb očí. Proto neudrží pozornost. Tato oční porucha je pojená ještě s jednou, a to s vrozenou, absolutní barvoslepostí. Zpátky ale k jeho povaze. Ve zkratce, je to maniak. Ne jako sériový vrah, či podobně, pouze potřebuje ve všem zacházet až do krajních hranic. Rád lidi zlobí, většinou je donutí zamyslet se nad nimi samotnými, nad jejich temnými stránkami, dokud se nenazlobí sami na sebe. Taky je různě rád pošťuchuje a provozuje různé žertíky. Bere tudíž věci na lehkou váhu a zodpovědnost mu toho moc neříká. Samozřejmě je zde i druhá část, pro ostatní dost nepříjemná. Návaly vzteku, které nedokáže zastavit ani ovládat. Jakmile ho něco rozčílí, je nepříčetný. Dokáže ničit i zabíjet, ubližovat jiným nebo dokonce sám sobě. Proto není radno ho takto vytočit. Jinak je to ale pohodář. Nemá rád otravné lidi a naopak velmi rád jim to naznačuje. Dalším znakem, který nelze snadno přehlédnout je, že nejspíš nikdy duševně nedospěje. Nedokáže se podřídit ostatním, stále si chce jít vlastní cestou a vzorovat pravidlům. Chápe jejich důležitost, ale vzor proti nim je pro něj o tolik záživnější.
Co se týče Masona a společnosti, má to vymyšleno opravdu šikovně. Oplývá mnoha známostmi a přáteli, a to překvapivě i mezi lidmi. Jelikož pracuje v nočním klubu, nikdo se nediví, že funguje pouze v noci a ve dne nevychází z domu. Pro jeho přátelskost je i hodně oblíbený a nikoho jej nenapadne podezírat. Samo sebou má i koníčky podobné lidským, neodolá dobře napsané knížce, či brnkání na kytaru. Žije si tedy spokojený, krapet rebelský život, který si nenechá jen tak pokazit.

Byla to dvacátá léta devatenáctého století, kdy se jedné ne příliš chudé, ani příliš bohaté rodině narodil již šestý syn. Jeho sourozenci však neměli dlouhého trvání, takže nakonec skončili pouze on, jeho starší sestra a rodiče. Bydleli na okraji města a jejich rodina vlastnila malou knihovnu, tehdy spíše jen pár regálů na vypůjčení starých výtisků. O malém Masonovi si mysleli, že je snad postižený z důvodu, jak rychle kmital očima. Později to začali přisuzovat naprosto potřeštěnému chování a dle slov rodičů i blbosti. Mason se totiž nedokázal naučit barvy, jedna z prvních schopností, které by měl dokázat. Později se ale ukázalo, že barvy nevidí, že je naprosto barvoslepý. Dozvěděli se o tom díky nové publikaci o této vzácné poruše vidění. Proto byly i Masonovy oči naprosto zvláštní, zkrátka dokonale šedé. Rodiče ho před zraky ostatních schovávali, aby neviděli jejich nepovedeného syna. Masona to pochopitelně hodně mrzelo a byl proto věčně smutný. To se ale zlomilo někdy kolem dvanáctého roku jeho života. Začal pomáhat rodičům v jejich malé knihovně. Měl tedy značný problém - názvy knih nepřečetl a podle barev je také řadit nemohl, ale snažil se, jako pilné a pracovité dítě. Jedním z návštěvníků se stal podobně starý kluk jménem Laures. Hodně se spolu skamarádili a Mason konečně začal pociťovat štěstí. Nepřišlo mu divné, že se s ním Laures kamarádí jen v podvečer až do noci. Přes den ho nikdy neviděl.

Jednou se doma v rámci svých začínajících pubertálních výlevů s rodinou pohádal. Byl už večer, ale i přes to utekl z domu. Narazil na Laurese a společně s ním se rozhodli přespat v lese. Co ale Mason netušil, že se tak stává Lauresovou kořistí. Leželi vedle sebe, když se ho Laures zeptal, jestli by nechtěl být upírem. Žít navždy a být všemi obáván. Malý Mason se nechal lehce zlákat. Asi není nutné dál popisovat, že se ještě tuto noc stal z Masona upír. Ještě tedy ne, Laures jej pouze hodně kousl a vysál, dokud neomdlel. V tomto stavu jej zanesl domů s tím, že ho takto našel. Matka samozřejmě poděkovala a o Masona se postarala. Trvalo asi ale týden, než se probral. Jeho rodičům však vůbec nedocházelo, co se mohlo stát. Mysleli si, že se jen hodně bouchl a omdlel. Po probuzení mu dali za vyučenou. Nemohl chodit ven, ani pomáhat. Uběhlo pár dní. Mason zrovna seděl v pokoji a prohlížel si jednu z knížek. Vidění se mu najednou zbarvilo do ruda, takže samozřejmě začal křičet, že vidí barevně. Přiběhla jeho sestra a radovala se, že se jejímu mladšímu bratrovi začínají zbarvovat oči. Tohle nadšení ale nemělo dlouhého trvání. Mason se neudržel a po chvíli svou sestru zabil. Až po krvi, která se mu tak dostala, si svůj čin uvědomil a z domu utekl.

Dále v jeho životě nastalo období objevování, které prožíval společně s Lauresem. Naučili se fungovat jako dospělí, i když stále vypadali jako malí kluci. Jejich zábavou bylo noční strašení lidí a zabíjení slabých článků. Až postupem času si uvědomili, jak to bylo nezodpovědné. Hlavně tedy Laures. Tady došlo k jejich rozkmotření. Laures se rozhodl, že by chtěl vystudovat a usadit se. Mason měl naprosto jiný názor. Chtěl si dál užívat života a objevovat. Nešel tedy na školu a skrýval se, aby na něj nikdo nepřišel. Naučil se v tomto období nezabíjet, což tak nějak dodržuje až dodnes. V tomto období si také náležitě užíval. Hodně to začal roztáčet jak s holkami, tak s chlapci. U těch měl ale menší výčitky svědomí, jelikož dívky mu až moc připomínaly sestru, to ale neznamená, že by si jednou nechtěl nějakou najít. Také se naučil pracovat se svou barvoslepostí. Nosit pouze černé oblečení a řídit se podle stupně šedi. Co se ale nikdy nenaučil je ovládání barvy svých očí, jelikož tam přirozeně skoro žádný pigment nemá, ani si barvu, krom červené nedokáže představit.

Mason čekal, až mu bude více než 190 let, aby si mohl najít práci. Tu také našel, v nočním klubu, kde je momentálně jedním z velice oblíbených barmanů. Nikdo zatím nepoznal, že je to upír.