Historie
Narodil se do normální rodinky se dvěma dětmi. Jako malý se stále hrál se svým o čtyři roky starším bráškou Alexem. Alex i Mark byly hodné děti, ale to skončilo, když se Alex dostal do puberty. Puberta ho vzala víc, než je to normální, a začal se chovat jako totální debil. Hlavně se snažil všelijak ublížit Markovi. Ten to naštěstí nějak přecházel a netrápilo ho to. Když Alexovi bylo osmnáct odstěhoval se a Mark se s ním od té doby neviděl. I když mu Alex posledních pár let dělal samé naschvály, Mark v něm viděl stejně svého staršího brášku, svého ochránce. A ten najednou zmizel, což vedlo k tomu, že si Mark začal podvědomě hledat nějakého přítele, který by zastal to místo.
Našel ho, když mu bylo patnáct. Stal se jím jeho spolužák John. Kluci byli nerozlučná dvojka po celé dva roky. Chodili spolu ven, hráli spolu hry, přespávali u sebe. Prostě to byli nejlepší kamarádi. Mark mu opravdu věřil, kdyby někdo chtěl v něm vyvolat pochyby o Johnovi, musel by se hodně snažit. A to byla ta chyba. Na Markovi sedmnácté narozeniny ho John pozval do kina. Tak se tedy sešli a vyrazili na cestu. John tvrdil, že hlavní cesta je zavřená kvůli bouračce, a že musí jít okolo. Procházeli poměrně tmavými uličkami, kam by Mark sám od sebe nelezl, ale stále drželi směr kina, takže Marka vůbec nenapadlo, že je něco špatně. Už se blížili k východu, když ho John popadl a přitiskl na zeď. Měl ve tváři takový zvláštní výraz.. Mark ho ještě nikdy neviděl a moc dlouho ho nepozoroval, jelikož ucítil štípnutí v ruce a za chvíli se mu očka zavírala.
Probral se v temné místnosti se svázanýma rukama i nohama a roubíkem v puse. Začal sebou škubat a zkoušel křičet, aby přilákal pozornost. John k němu přišel, ale neměl úplně šťastný výraz.. Byl takový zlovolný.,, Snad sis nemyslel, že bych se s tebou bavil." Zasmál se a Mark v tu chvíli pocítil obrovskou ránu na srdci. Opravdu mu věřil a on ho unese a zavře někam Bůh ví kam?! Nikdy nebyl nějaký drsňák, proto se mu začaly oči lesknout od slz. ,,Ou neplakej, bude to rychlý.
Až tě prodám tomu upírovi, určitě s tebou rychle skoncuje." Ušklíbl se slizce na Marka John.
Nevěřil tomu. Opravdu John patří k Poslům noci?! Mark se rozbrečel a John ho tam nechal. Strávil v té kopce dva dny, než se pro něj John vrátil. Ne, že by se nějak těšil až si pro něj přijde. Odtáhl ho někam ven, kde mu zavázal oči a dál ho někam táhl. Mark se zkoušel vzpírat,ale bylo mu to o ničemu. Cítil studený vánek od vody a podle toho poznal, že jsou u řeky. Určitě ho táhnul k mostu na ostrov. Zastavili se. Nic se nedělo, než ucítil ledový dotek na svém krku. Začal se třást. Už cítil dech upíra na svém krku, když se něco stalo. Začal se ozývat řev a upír Marka pustil. Byl stále svázaný, takže se nezmohl na nic jiného, než tam ležet. Řev několika lidí byl slyšet stále. Opět cítil doteky, ale tyhle nebyly hrubé. Dotyčný ho rozvázal a sundal mu šátek. Mark se rozhlédl a viděl protiupírskou policii, jak zatýká Johna a daleko na mostě zahlédl obrys nejspíše toho upíra, kterému o takový kousek unikl.
Při Markovi stálo v tuto chvíli štěstí a bylo stále s ním další roky, jelikož z toho neměl nijak moc velké trauma. Jen si začal dávat pozor na lidi, kterým věří, a začal se více vyhýbat upírům. Pro jeho smůlu ho nevzali na lidskou školu a on musel jít na Diversis Academy. Plně rozhodnut, že jakmile padne soumrak nevyleze z koleje, se nastěhoval do svého pokoje a dal se do studia.
